Vegetarián? Zatím jen pokrytec...

Ne, nejsem vegetarián a patrně ani nebudu… jsem POKRYTEC… Kdybych každé zvíře, co jsem kdy snědla  měla vlastnoručně zabít nebo se na vraždě fyzicky podílet, vegetariánem bych se stala.

Nutno dodat, že pokud by se na mě vrhlo jakékoli rozzuřené zvíře a já měla zbraň - bude po něm… o tohle tu ale nejde…

Za dob mého ranného dětství, posadili mě před králika na smetaně s brusinkama… po třetím soustu mi děda oznámil, že papám svýho Ferdu… nejlepšího kámoše, bílýho heboučkýo králíka co jsem s ním už měsíc kutala nory na pískovišti, mazlila se sním před spaním a svědomitě mu nosila trávu, aby se měl dobře… V chlívku jsem pak narazila na jeho nataženou kožku… poté, co mě asi 5 hodin sundávali z nejvyšší větvě nejvyššího stromu, nepromluvila jsem s dědou  ani slovo… hooodně dlouho…

Nejím teď snad králíky? Nepochutnávám si na hovězím, rybách, kuřecím mase? Syrový tatarák si s chutí mažu na topinku a ještě při tom mlaskám.. 

Upřímně, nebýt toho, že poslední dobou čtu čím dál víc knih o holocaustu a v hlavě se mi kromě nočních můr množí nekonečný zástup otázek na které se těžko hledají uspokojivé odpovědi většinou začínající slůvkem Proč?… nesnažila bych se vidět za flákotou masa nebo gurmánskými zážitky prázdné oči telete s podříznutým hrdlem co se zmítá na posuvném háku každých jatek… 

Co týden den chodím kolem spousty natažených ruk otravných lidí s cedulkou kolem krku a zaručeně “pravou” průkazkou. Chtějí peníze na děti v Kongu, v dětských domovech, děti s rakovinou, ale taky na pejsky v útulku, vymírající tygry nebo ohrožený šimpanze… A my pod tíhou šíleně smutných obrázků s tklivými texty a špatného svědomí nějakou tu stovku pustíme, ulevíme světu i pěněžence a na ledničku doma vystavíme magnetku s malým černouškem jako “důkaz naší dobroty a sounáležitosti”…

A co ty miliardy kuřar, prasat, krav? Narodí se v kotci, v lepším případě někde na farmě, vykrmí se, vychrllí vajca, mlíko či je využijí jinak a v řadě za sebou - v Americe na jezdícím pásu nebo skluzným trychtýřem vstříc omračující ráně a podříznutí, kuřátka pěkně zaživa spařit..… stovky, tisíce, milióny denně… Proč si nedat steak i na snídani? Máme dost…. Pro tyhle nikdo nepláče? Nejsou pro to dost dobří? Rozhodli jsme se, že je to normální a jejich maso a kůži potřebejeme víc než oni žít nebo vlastně přežívat často v "nezvířecích" podmínkách… Tygra bychom ale nedali, to ne… Jsme vládci všech a všeho… Jim to nevadí, nic přece neříkají…

Vážně potřebujeme maso na talíři každý den, nebo je to jen zvrhlost doby? Konzum, nenažranost, demonstrace životní úrovně?

Vegetarián ze mě nebude… maso mám ráda a považuju ho za hodnotnou a cennou součást mé stravy… odmítám se ale přežírat a podporovat rostoucí zisky vrámci urychlování “života”, růstu i zabíjení zvířat… Kdo ví… třeba si jednou i já řeknu A DOST!! a vyrazím demonstrovat... 

Jak řekl Milan Kundera "Skutečná mravní zkouška lidstva, ta nejzákladnější (uložená hluboko, že uniká našemu zraku), záleží v jeho vztahu k těm, kteří jsou mu dáni na pospas: ke zvířatům. A zde došlo k základnímu debaklu člověka, tak základnímu, že právě z něho vyplývají všechny ostatní.".

Na závěr mých myšlenkových pochodů přidám jen odkaz na knihu, která se tématem našeho vztahu ke zvířatům zabývá a srovnává ho s holocaustem. Velmi zajímavé čtení. 

Charles Patterson
VĚČNÁ TREBLINKA

Dnes již světově proslulá kniha amerického znalce holocaustu hledá paralely mezi nacistickými zvěrstvy a naším chováním ke zvířatům.