Bronzové Beskydy - Rock Point Horská výzva

Bylo nebylo. Za potemnělým hvozdem blikalo světýlko.    A další. Stovky světýlek zahalených do hlubokých vzdechů a funění se rychlým tempem blížilo na vrchol ospalé hory uprostřed Beskyd. Právě odstartovala Rock Point Horská výzva Trojanovice.

Do posledního dne jsme si nebyli jistí, zda se účastníme i my. Dlooouho jsme nic neběželi a můj drahý nevykazoval žádné zjevné známky nadšení, nicméně jsme to brali jako hezký volný víkend s hlídáním :). Ještě půl hodiny před startem jsem stihla v autě usnout a zdálo se mi, jak ukládám děti :)) 

Ale zpět k závodu... Beskydy jsou moje srdeční záležitost. Žádné procházky po hřebenech, ale  pěkně nahoru a dolů... To se mi líbí. Tedy hlavně dolů :) Shrnula bych to jako "Dolů to pustit, po rovince nespat a do kopce se nepoblít.. :)". 

Tradičně prvních 10km trpím. Dlouho mi trvá, než zkoordinuju mozek, plíce a končetiny.. Přesně těch prvních 10km, které začínají výstupem a moje drahá polovička si je nejvíc užívá. Trochu ho podezřívám, že mě chce zničit :)Beztak ho baví jen předbíhat ostatní :D Prý si mám dát před startem desítku na rozběhnutí... takže tak.. :D

Přežila jsem to a konečně se mi dostavil pocit kůli kterému to dělám... Jsem na fajn místě s fajn lidma a fajn se mi běží :) Tou dobou jsme tak na 20.km a krize postihuje mého tažného koně... :) Karta se obrací, ale na 30. km už jsme synchronizovaní a to nám vydrží do konce. 

Trasa byla skvěle značená. Sekli jsme se jen jednou, což je úspěch... :) Co bylo horší , byl můj žaludeční odpor k čemukoli sladkému, gelovitému a teplému.. Ano, měla jsem s sebou jen bonbónky, gely a v camelbaku zteplalou vodu... :D  Až do konce jsem si frčela na melounu se solí z občerstvovaček, za což mé tělo děkovalo žaludku a požíralo samo sebe.. :)

Jak na tom jsme vůči ostatním mi bylo celou dobu celkem šumák. Mé skromné přání dorazit dopoledne vypadalo neohroženě a občas jsme jako bonus někoho předběhli.. Jen na poslední občerstvovačce nás trochu překvapilo zděšení mixu před námi a jejich následný úprk... :)

Do kopce už se mi tedy náramně nechtělo, ale představa "kamikaze" seběhu nás hnala vpřed a při "sebevražedném volném pádu" jsme předběhli nejednu opatrnou dvojici :)

To už byl cíl za zatáčkou a kupodivu jsme jím proběhli jako třetí mix v pořadí... :D Co naplat, musíme do Jeseníků na 3.HV zjistit, jestli to byla tak velká náhoda, jak se nám jeví :))

Bylo to super... bolelo to jak sviňa... zjistila, jsem, že mám obrovské rezervy a jsem líná... i tak to bylo super... a nechápu jak mi do hlavy vlezlo "já rád játra ty rád jaátra...." začalo to v prvním kopci a je to úplnej výmaz:) jo a ve dvou se to lépe táhne. :) 

66km/ 3200m převýšení/ 9h 37min