Naše stříbrná Horská výzva

Na druhý díl Rock Point Horské výzvy jsem se těšila jak malý dítě. Zas se pěkně vygumuju, pokochám a zničím :) A povedlo se s malým bonusem v podobě stříbré medaile :)

Původně jsme měli družstva dvě - muže i ženy. Muž B., ale usoudil, že státnice jsou důležitější (to je teda výmluva :)) a moje spoluběžkyně  žena L. to má zase na Šumavu přes celou republiku a navíc prší - radši jede závody na kole. Osud nás už potolikáté spojil dohromady - mě a mého drahého manžela :) a zbyli jsme na sebe znovu... :) 

Náš tým jsme nazvali složeninou z týmů rozpadlých- Geschvindig Dragon. Před startem nás ani nenapadlo, že věta "Tak ty bramboráčky s párkem spláchnem pivem a dem si stoupnout na tu bednu :))" nebude jen recese... Ještě půl hodiny před startovním výkřikem jsem si schoulená v autě snažila vsugerovat jak se mi chce a že to bude super.. nechtělo se mi ale vůůůbec :)

To je ale pokaždé... po vyběhnutí prvního kopečku to ze mě spadlo - endorfiny ovládly mé tělo :) Vlastně si je užívám dotěď.. Nechtěli jsme to nijak hrotit, prostě si jen tak běžet- jak budeme moct.. A povedlo se.. 74 kilometrů v Šumavských kopcích jsme si užili do posledního puchýře...

Nutno dodat, že bez předchozích zkušeností by to nejspíš nešlo... Vzpomínám si třeba na 5BV, kdy jsem při představě 130km měla strach běžet po rovince,  abych se neunavila..BLBOST!:) Čím dřív závod dokončíte- tím dříve si odpočinete a únava se možná ani nestihne dostavit během závodu..(tentokrát se mi to opravdu podařilo). Oproti   dřívějším akcím se nám  povedlo vyladit výživu- resp. nezapomněli jsme doma endura a carbošneky..:) Na posledních 6km jsem si šlehla Šlehu a mám podezření, že mi trošku prošlehala střeva (to určitě všichni chtějí vědět:))... naštěstí už byl cíl na dohled...

Prvních 20km jsme měli trochu zběsilejší tempo než bylo vhodné... dvakrát jsme se ztratili - poprvé se skupinou co byla v čele (to jsme ale nevěděli:), podruhé sami... Díky hodinkám s azimutem jsme se přes močálek zase našli.. To, že jsme v první 15 a druzí v mixu jsme s otevřenou pusou zjistili až na druhé kontrole... Po dechberoucím kopci a dechberoucím svítání na vrcholku to zamenalo další příval energie.

Zbytek závodu už jsme se snažili neztuhnout a neztratit :) Já prvních dvacet kilometrů přemýšlela nad voděodolnou řasenkou, sem tam jsme viděla bažanta, divoký prase nebo myši v kusu dřeva, občas si zpívala nahlas v domnění, že si broukám jen v hlavě :)) Můj drahý přemohl pocit "nablití" i "nazabití" :) a stálo to za to!!! 

Problém je, že je to natolik opojný pocit, že to chci zažít znovu a znovu a znovu :)) Jo a tuhle písničku jsme si pouštěli před startem jako motivátor :)