Povzdech matky :)

být matkou. poslání ženy. na počátku byl muž a  skoro by se chtělo říct, že tam také zůstal. 9 měsíců pod srdcem plných očekávání, radosti i obav. příchod na svět poznamenaný krví a  přesto tak krásný. pak už začne a nikdy, opravdu nikdy neskončí ten pocit odpovědnosti, strachu a nekonečné lásky. 




tolik na úvod :) momentálně se nacházím ve fázi uvědomění si onoho nikdy. tři měsíce po narození druhého potomka se mé romantické představy střetly s realitou.

co se dalo čekat:

1. moje milé přesvědčení o tom, že den má 24 hodin... čas je pojem abstraktní a v této době nabývá pro mne zcela nových rozměrů... hodně malých až zcela nepatrných :) co běžný člověk stihne za hodinu, běžná matka musí stihnout za deset minut a stejně za celý den nic neudělá :) 

2. novorozenec (přelož univerzálně - jakkoli staré mimino:) spí 90% času a zbytek jenom jí... to tvrdí 90% mužů a podle toho se také chovají :) ten upřímný údiv nad tím, z čeho asi tak můžu být unavená je rozkošný... unavení jsou především otcové a to z jakéhokoliv důvodu. vždy za to ale může žena, potažmo potomci :)

3. i když se to zdá být nelogické, starší potomek - tedy má drahá dcera, s narozením syna opravdu práh dospělosti nepřekročila.
občas si to neuvědomím. pořád je jí pět a podle všeho má nárok se tak i chovat :)

4. druhé dítě není kopie prvního. vše, co jsem brala jako samozřejmost je úplně jinak a tak to prostě je :) a není to jen o kačence a pindíkovi... :)

5. iluze času na cvičení je jen iluze. moje názory na "chabé" výmluvy jsou jen iluze. slovo cvičení je iluze :)  co jsem kdy dělala je iluze :) moje postava je snad jen iluze :)

jediné moje sportovní vyžití je běh. momentáně bych to ovšem nazvala "utíkání". utíkání od neustálého nucení "být připraven" na cokoli. jako bonus funguje známá rovnice- jakkoli jsi zničen, znič se ještě víc a bude ti lépe :) tedy aspoň u mne to funguje 100%. pokud potkáte podezřelou osobu v noci uprostřed lesa v prudkém dešti, ano, jsem to já, ale co byste tam dělali vy? :D

můj udržovací proces ve stručnosti: 
nohy- chůze a běh, občasné nakopnutí něčeho/někoho
zadek - tlačení kočáru do kopce, schody, dřepy při čištění zubů:)
břicho - zásadně s miminkem na nohách, občas pro formu něco rozdýchávám :)
pánevní dno - kdykoli vyndám pánvičku,
záda - tlačení kočáru se zátěží - především mezilopatkové svaly :) a občasné minutové škádlení TRX (to používám především jako houpačku pro děti),
ruce- nošení a zvedání břemene - postupně zvyšuji zátěž :) 

během dne se pár mrtvých tahů (myšleno cviků:)), výpadů a výdrží nastřádá, jde vlastně o neustálý HIIT :)

moje cvičební pomůcky momentálně slouží jako dekorace, těžítko, škrabadlo pro kočku a nositelé prachových zásob... opomenutý flowin pod postelí by mohl vyprávět :)

6. intelektuální činnost a zájem o kulturu se smrskl do 20 minut sledování čehokoli během kojení (díky za to, že nemáme televizi a úspěšně tak unikám poznání, který prací prostředek mě udělá šťastnou :)), případně občasného pročítání slovníku cizích slov - aspoň pro ten pocit :) 

7. celý den, tedy oněch 24 hodin, být s dětmi a věnovat se jim, je dlouhodobě neudržitelné a může vést buď do blázince nebo k ublížení na zdraví - svém, či náhodných  kolejdoucích, například manželovi :)

8. moje děti a děti přátel mi nevadí. ostatní fakani mi pijou krev  celoplošně -jak na dětském hřišti, v obchodě, restauraci, všude... jinak jsem ale nezaujatá a tolerantní :)

9. od zkušených matek jsem převzala vlastnost ignorování nepořádku. pokud se nejedná o vyložený bordel, jde vlastně o zvyšování imunity členů domácnosti :)

přece nechci vypadat takhle... :)

ta druhá stránka věci:

1. každý den v řadě, ač se zdá být stejný, někdy snad i ubíjející, je v něčem nový a překvapivý. ať už se jedná o první úsměv, přetočení na záda, první vypadlý zub nebo krásný obrázek, tolik emocí a naplnění vám nic než děti nedá. jen se to nesmí přehánět:)

2. přetrvávající romantické představy o manželovi.ačkoli se to zdá být nemožné až nereálné, patrně mám porouchané centrum sebezáchovy a neustále opakuji chyby závisláka. jako nepoučitelný hazardér znovu a znovu vyplňuji ticket na jackopot a s neutuchajícím očekáváním, zvýšenou tepovkou, motýly v žaludku a podezřením na otravu endorfinem čekám na slosování... jaká je pravděpodobnost mě nezajímá, jdu do toho znovu a znovu a i nepatrná výhra mi dává pocit, pro který stojí za to žít :)

/to jsem asi přehnala, tak snad se z toho nikdo nepoblinká :)/

shrnuto a podtrženo. vše má své pro a proti s promněnlivým poměrem :) jde o to být FRESH. FIT. a hlavně FUN. :))