O tom, že to je štafetový závod a běží se 3x 10km v rozmezí cca 7 hodin, jsem se dočetla až o pár dní později :) Co dodat, mám holt svůj styl :)
Tak tu stojíme spolu s dvěma vysmátými řidiči před Nike mercedesy a čekáme na posledního opozdilce. Všichni jsou sympatičtí - no, vlastně neznám nikoho, kdo rád běhá a není sympatickej :)) Opozdilec nás nakonec dožene až na dálnici a pro kompletaci týmu se zastavíme ještě v Brně a Bratislavě. Náš osobní fotograf Martin se k nám přidá až v Liptovském Mikuláši. Jsme všichni a párty může začít..
Večer už se všichni známe a po poradě co se skládá z rozdání map tří jednotlivých cca 10km úseků štafety pro každého běžce a rady - nepřepálit začátek a pak jít na plech :), dáme plzeň a lehce po půlnoci upadáme do horského spánku..
U snídaně už lehce stoupá nervozita smíchaná s nedočkavostí, ale jelikož jsme díky nahlášeným časům jeden z teoreticky nejrychlejších týmů, startujeme mezi posledními ve 13hodin. Nejpomaleší už od 8 dupou na trati :) No a my máme spoustu času hrát si na modelky :)
Přesně ve 12:59 se ozvala startovací pistole a Lenka- náš první běžec, vyletěla jako střela :)) Já- bežec číslo 9 spolu s ostatní posádkou našeho povozu - kapitánem Zdendou, Davidem, Danem, Michalem, Honzou a řidičem Karlem 2 ( Martym :)) vyrážíme na šestou předávku. Po cestě obdivujeme okolní krajinu, Štrbské pleso... a po krásné projížďce zjišťujeme, že máme velkou zajížďku:) Tatry 120 km mimo náš plán :).. jojo... není Revúce jako Vyšná Revúce.. Najednou to nebyl jenom běžecký závod, ale hotová rally :) Stihli jsme to přesně na čas, takže Zdeněk oběhl krávu a hurá do kopce :))
Původnímu plán- dát si první úsek tréninkovým tempem nedodržel nikdo :) Já přišla na řadu po Honzovi a první úsek si patřičně užila... Výhoda štafety je v silné motivaci týmového ducha- myslím, že mluvím za všechny, když napíšu, že sama za sebe bych do toho tolik nedala.. :)
Když se štafetový náramek ocitl na zápěstí Lenky podruhé, nastal čas "odpočinku" naší posádky.. Gentlemani mi nechali auto a sami si ty dvě hodinky užily před autem. Jako bonus jim celou dobu štěkal ukolíbavku místní hafan :)
Druhý úsek se mi běžel ze všech nejlépe. Třetí hodina ranní, hvězdy, vlahý větřík, mírně zvlněný terén a přede mnou běžec. Vzdálenost mezi námi se na konci úseku zmenšila na 50 metrů a já se cítila skvělě :)) To jsme ještě netušili, jaký ohnivý peklo pro nás bude úsek poslední.
Ve třicetistupňovým vedru jako první nechal na asfaltu duši náš kapitán (kdyby se nesmočil po cestě v potůčku, pravděpodobně by se vypařil :), pak světu ukázal své útroby Honza, já jsem si už tu vodu do ruky vzala :), Michala jsme po cestě vodou polévali, zelenej Dan přechodem do chůze zvracení zahnal a David si to do do cílové brány spolu se zbytkem našeho týmu valil neskutečným tryskem :)) Konečné 9. místo mluví za vše :))
Euforii jsme spláchli rádlerem a užívali si tu krásnou a zaslouženou medaily na krku.. Řidič Karel 1 nás ale nenechal s odjezdem dlouho čekat... Po cestě zpátky se smutné pocity z toho, že už je po všem, mísily se spánkem a neobvyklým tichem v autě :))
Říká se - "co Tě nezabije, to Tě posílí" a je to pravda.. Celou dobu vládla skvělá atmosféra a navzájem jsme se vybičovali ke skvělým a pro mnohé zatím nejlepším výkonům...
Díky všem za tenhle výživný 100% víkend s partou skvělých, zajímavých a superrychlých lidí... Kdybych měla tu možnost, ihned jedu znova...
No a na závěr jedna pěkná momentka z úseku Peti :)) Trošku jí to rozhodilo rytmus :)
Žádné komentáře:
Okomentovat