Tak se to stalo. Poprvé znásilňuju klávesnici s vědomím, že si to má možnost přečíst i pár neznámých očí… Moje rozhodnutí každý den zkusit, objevit, ochutnat, prostě si prožít něco nového, doposut neznámého mě dovedla až sem… na první příspěvek mého prvního blogu..
Právě jsem povstala z vany a u horké kávy to počasí nevypadá tak zrůdně :)) Normálně mám běhání v dešti ráda, jenže tohle není normální déšť… neuvěřitelnej chcanec mě začal lískat do obličeje přesně v ten moment, kdy mi došlo, že jsem si patrně zase zaběhla… Na Klajdě(Brno) se mi to stane bez doprovodu pokaždé… Ať žije GPS - žiju i já :)
Díky téhle písničce mi poslední kilometr a schody do 7. patra “ulítli” jako nic :))
Žádné komentáře:
Okomentovat