Smysl akce:
Najít hranice vlastních fyzických a psychických možností.
Najít hranice vlastních fyzických a psychických možností.
Motto:
Zážitek nemusí být příjemný, hlavně aby byl velmi silný.
Zážitek nemusí být příjemný, hlavně aby byl velmi silný.
V poslední chvíli jsme díky diskuzi na webu závodu sehnali dvě místa z Brna. Překvapením bylo, že řidič vozidla nebyl nkdo jiný než Radek co stál na Šumavě (Horské výzvě) na bedně nad námi. Svět je malej a svět horských běhajících šílenců ještě menší :)
Na startu jsme se ocitli o 3 hodiny dřív- pro nás věc naprosto nevídaná. Čas jsme vyplácali na guláš a výlet do místní Billy pro nezbytné haribo bonbónky :)) Díky tomu jsem až asi 5 minut před startem zjistila, že se urval závit v mé holi a mám prokouslej cucáček od camelbacku.. ideální kombinace :)) Naštěstí přispěchal Radek a půjčil mi své náhradní apartní Leki hůlky - o třídu lepší než mám já. Camelback na mě sice stříkal při každém kroku, ale vzhledem k počasí to bylo úplně zanedbatelné...
Poslední rady z úst místního faráře, start a Bůh s námi... První vrchol - Tanečnice.. Vyrazili jsme a hned z kraje kufrujem asi 5 minut... pohoda vánek, mírný klus, první kapičky potu.. Klídek rázně ukončil ledový liják asi na desátém kilometru.. hustá mlha, klouzající bláto, ani cedulka spoďárů nezůstala suchá... Přes tu spoušť ani nestihám vnímat spoluběžce - můj drahý choť se 14. dní před startem trápil rýmičkou a kašílkem, no a bohužel asi nesimuloval... začíná ztrácet rychlost i motivaci..
Po zdolání prvního vrcholu, promočení první mapy a vyprázdnění prvních endurogelů se zvolna pouštíme vstříc vrcholu číslo dva. Jednoduchá logika je ti zima-jdeš pomalu-přidej začíná skřípat.. Jdeme rychle, seběhy sbíháme a pořád zima... míjíme pár hotelů s upoutávkou na snídaně do postele, saunu.. Můj drahý vypočítává výhody a nevýhody... bylo to asi nula ku stu.... přesto pokračujeme a já jsem šťastná, že mi nepoložil přímou otázku - Ty bys nešla do sauny, na kafe a do postele? Odpověď byla v tu chvíli jednoznačná.. Nezeptal se a skrz proudy ledové vody to hrneme dál.
Na druhém vrcholu se dozvídáme, že je vlastně první - Tanečnice byl výchozí bod nula... Víc nás rozveselit snad nemohli :) Každá minuta strávená hledáním dalšího - Smrkovce nás stojí pár stupňů tělesné teploty.. Nakonec ale vyrážíme a i déšť na chvíli ustane... Prošlapáváme se do podmračeného rána a drahý zjišťuje, že přes nemožnost rychlé chůze do kopce je schopný rychlých seběhů... podaří se nám běžet asi 5km - pak už se cesta ohýbá k nebi a můj partner "zelená tvář" neskrývá chuť závod ukončit.. Ani není potřeba šestý smysl- beze slov je znát, že něco je špatně..
Druhý vrchol dobyt. Informace, že jsme 50. dvojice mě vzhledem k našemu ustávajícímu tempu překvapila.. Na další bod vedou cesty dvě.. jedna delší, ale rychlejší asfaltka a druhá klikatá, lesní, rozbahněná stezka... Vzhledem k tomu, že asfaltka vede skrz Ostravici kudy jezdí vlak je volba jasná...
Silnice to byla parádní a z kopce :)... Naše tempo rapidně vzrostlo a slunko ozářilo naše xichtíky do úsměvu... všude explodujou nádherný barvy podzimu a moje hlava poprvé dovolí nohám přepnout na autopilota :) Drahý i přes slané sliny z žaludku běží a skrz Ostravici klušeme dál...
Trasa je stejná jako B7, nemusíme hlídat značky, známe zkratky, ale bohužel... na řadu přišly zvratky..:( na Čertově mlýně- vrcholu číslo tři, útroby drahého nekontrolovatelně vytryskly do zčervenalých keříků... a znovu a znovu... Na pustevnách hned za rohem se snažíme napravit žaludek hořkým birellem a hranolkama, ale neúspěšně... takhle končí náš druhý pokus o 5BV. Na průběžném 31. místě jsme vyhodnotili zdraví jako důležitější než krásný pocit v cíli...
Tak tedy za rok znovu a jako trénink si střihnem prosincovou Pražskou stovku a mrazivých 145km... Nemůžu se dočkat!! :))
Žádné komentáře:
Okomentovat